14.8.2014
Protože jak se znám, zase na chvíli začnu přidávat
články a moje info se ztratí v nekonečnu...

Polibek...

19. června 2009 v 22:07 | Anonymky |  Katův Deníček
Jemně se ke mě shýbá...hladí mě a pomalu se začíná přibližovat. Co mám dělat??? Vždyť ani neví, že sem vrah!!! Začínám se potit... To ne... To je trapas!!! Je ještě blíž... Pomoc...!!! To snad ne...!!! Pomalu, pomalu, pomalu... Její rty se dotkly mích!!! Je to krása...Jako by starosti předchozích týdnů zmizely...



10.9.1962
To je ona!!! Jako vždy krásná jak anděl!!! Tenhle úkryt sem oběvil předevčírem. Nikdo mě nevidí-já vidím všechny. Ale ne!!! Uviděla mě... A de sem!!! Není úniku... Zavřu oči a představuju si, že sem neviditelnej. Uff... Uff... Uff-Zhluboka dýchat....... Nejde to. Už je tady... ,,Ahoj, co tady děláš??? Máš oblečení jak krym a to nemluvím o té špíně" Co si myslí... Sice se nádherně usmívá. A krym... To je označení pro hodně starýho kata... ,,Jsem...Alda" vykoktám svoji přezdívku jména Alois a podávám jí ruku. Stiskne ji a povídá ,,Těší mě, jsem Barbora" Barborka... Krásný jméno.

10.9.1962 18:30
,,Zima na krku... A pomocníka potřebujem.." říká její táta na její prosbu, jestli u nich můžu zůstat. Dávají mi najíst. Po dlouhé době konečně pořádné jídlo. A taky dostávám nové oblečení. ,,Krymové sou hnusní paraziti!!! Nechci, abys tak vypadal, když budeš můj čeledín." Fakt hnusný!!! Nic o katech neví!!!

11.9.1962
Ráno je krásné. Na seně se spí pohodlně. Vidím Barborku jak pláče. Zeptám se jí co je a ona mi odpovídá ,,Jeden kat jménem Alois zabil mého bratra. Když byl ve městě. Strašně si mi to připoměl, ale nevím proč..." Její bratr... No nazdar. Nesmím jim to říct. Už bych ji nikdy neviděl.

12.9.1962 16:00
Fušku už mám za sebou. Jdu se projít k rybníku. Plavou na něm labutě. Čisté, jako Barborčina duše. A na vrbě sedí vrány. Černé jako moje duše. ,,Krásné... Co???" Barborka??? ,,Hmm..." ,,Mám tě moc ráda... A chci ti dát polibek" To se mi na ní líbí... Vždycky na přímo. Pohlédnu jí do očí. Jemně se ke mě shýbá...hladí mě a pomalu se začíná přibližovat. Co mám dělat??? Vždyť ani neví, že sem vrah!!! Začínám se potit... To ne... To je trapas!!! Je ještě blíž... Pomoc...!!! To snad ne...!!! Pomalu, pomalu, pomalu... Její rty se dotkly mích!!! Je to krása...Jako by starosti předchozích týdnů zmizely...

12.9.1962 20:00
Usínám a moje sny se točí kolem Barborky. Už jdu spát.

13.9.1962
Ráno je veselo. Dneska je ve městě veselka. Musím tam pozvat Barborku dřív, než ten kluk odvedle. Furt na ni dělá oči a ona mu je občas oplácí. Čím dál častěji!!! Jdu k ní a ptám se ,,Báři... Půjdeš se mnou k tancovačce???" ,,Odvrátí oči a povídá ,,Promiň... Neumím tančit..." řekne s chichotáním a a začervená se. ,,Tak já tě povedu" řeknu a zazubím se. Její táta se tváří spokojeně. Ale ne díky mě. Něco se děje a já zjistím co!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama